Říjen 2015

BARVY PODZIMU

23. října 2015 v 22:05 | hp |  Na cestě
Druhá řada podzimního toulání...

Barvy, barvičky. Les, zahrada, pole, louky.





























Podzim je krásný a doufám, že ještě chvíli to krásný zůstane.

PODZIMNÍ TOULÁNÍ

23. října 2015 v 21:46 | hp |  Na cestě



Nudím se....









Toulám se po lese, po stejných cestách, po stejných okruzích a fotím věci stokrát vyfotografované.

Dnešní houbičky jsou trochu upravené filtry v Zoneru a vyjadřují moji pochmurnou náladu.
























Bože, už mi nejdou přidat další fotky, ale ani vymazat. Tak jsou takhle blbě umístěné....
Poradí někdo, co s tím?


TULÁK PES

20. října 2015 v 3:42 | hp |  Na louce
Manžel jel do práce a na louce nad lesem uviděl ležet pejska.
Večer tam byl zase, ale jakmile manžel vystoupil z auta, rozběhl se pryč a kulhal.

Asi ho pozazili auto .

Druhý den jsme jeli k lékaři a Tulák tam byl zase, na stejném místě. Cestou domů jsme mu koupili párky a rohlíky, aby se aspoň najedl, ale zase utekl.

Navečer manžel jel do práce zase a vzal mu jídlo a nechal mu ho tam, Tak to udělal asi 2x a najednou byl Tulák u nás za plotem. Dostal zase nežrat a ráno jsme ho našli ležet na gauči v pergole.




Dva dny jsme ho krmili a naše psi drželi od něj dál, protože se jim nelíbil a on to chytře vycítil a nevycházel z pergoly ven.




Další ráno jsme šli na procházku na naše pole a najednou jsem ho uviděla, jak se za námi plíží.





Jenže naše Mia jiného psa doma nechtěla a stále kolem něj běhala v kruzích a Tulák se bál.










Když jsme přišli zpátky na zahradu manžel s Tulákem sbírali ořechy jako dva kámoši. Mia nevěděla, co dělat, hrozně žárlila a stále obíhala okolo nich.

V pergole bylo připraveno další žrádlo a Tulák moudře zvolil místo pobytu.

A ráno už tu nebyl...Asi se cítil silný, odpočinutý a šel dál.





NA ORLÍK - NA RYBY

8. října 2015 v 17:11 | hp |  Výlety
Před 2 týdny jsme jeli do Písku koupit meruňku- stromek. Koupili a jeli se podívat na sochy z písku. Vyfotografováno, pak zastávka na Podolském mostě a domů.
A pak jsem fotky omylem vymazala.

Protože pohled z Podolského mostu na nízký stav vody ve Vltavě a odkryté břehy byl úchvatný, moc mne to mrzelo. Až tak, že jsem přemluvila manžela a nalákala ho na chytání ryb na Orlíku, že jsme tam jeli znovu.








Podolský most - dříve most Klementa Gottwalda je železobetonový most přes řeku Vltavu v okrese Písek. Byl vybudován mezi lety 1939 - 1943 a nahradil most řetězový, který je nyní u obce Stádlec, přes řeku Lužnici.







Podolský most je dlouhý 510 metrů a jedete-li autem, tak nic neuvidíte, protože zábradlí je plné. Musíte zastavit na konci mostu, je tam parkoviště s občerstvením a jít na most pěšky po chodníku.




Z výšky 65 metrů si letos vyfotíte krásnou strukturu břehů a jsou vidět i staré základy.




Hladina vody prý klesla o 10 metrů.




Nakonec jsme se dostali s autem až k vodě, ale opravdu se chytat nedalo.
Bylo tam lidí, jak o pouti, a břeh u vody byl bahnitý tak, že se nedalo sejít až k vodě.




Ještě jsme zkusili druhou stranu, jenže tam byl všude zákaz vjezdu a plno chatařů, kterým jsme se nelíbili.
Tak jsme odjeli a zakotvili v Táboře u Lužnice.




SEM TAM CVAK...

8. října 2015 v 15:52 | hp |  Ze zahrady




Pár cvaků z dvouměsíční pauzy.







Jezdíme na Nežárku na ryby.









Chodíme do lesa...







Byli jsme v Krumlově...




Z okna...




Z auta...




Taková všehochuť.

NOVÁ OČÍČKA

8. října 2015 v 15:42 | hp |  Ostatní

Už je to pomalu dva měsíce, co jsem byla na operaci šedého zákalu a byla mi voperována čočka GOLD - akrylátová, nitrooční s filtrem světlemodrého světla a já se koukám na svět "prý" více zlatě.
Dostala jsem oční kapky a značkové sluneční brýle s kvalitním UV filtrem zdarma....
Po dvou měsících se koukám na svět stále omezeně, nejde mi číst, fotit a někdy i jen tak koukání mi dělá potíže. Ale prý se to do třech měsíců zlepší.

Tak uvidíme...

Jinak operace proběhla docela v klidu. Trvala si 15 minut, sestřičky byly milé a služby opravdu na úrovni. Kéž by taková péče byla i v nemocnici, ale je to soukromá klinika a ta si musí pacientů vážit.
Při operaci prvního oka jsem zmatkovala. Zarouškovali mne velmi natěsno a nemohla jsem dýchat. Zákrok mi připadal nekonečný a pak doktor mě stále napomínal, abych nehýbala očima.
Při druhém oku jsem už dostala kyslík a co mi pomohlo, bylo počítání. Soustředila jsem se na počítání nádechů a hned bylo hotovo a hlavně bez napomínání.

Takže, doporučuji počítat...