Červen 2014

ZVONKOVÁ

22. června 2014 v 14:39 | hp |  Vzpomínám...
Když jsem se narodila, nebylo to se mnou prý jednoduché. Vše co jsem snědla, šlo ze mne horem dolem ven. Lékaři si nevěděli rady a poslali mne domů.
Můj děda v té době sloužil na hranici v Zadní Zvonkové na Šumavě a s babinkou rozhodli, aby mne tam máma přivezla.
Na Štědrý den jsem tedy putovala na zasněženou Šumavu, kočár museli kvůli sněhu nést, jak děda vyprávěl.
Děda choval kozu. A když jsem opravdu nemohla udržet nic v sobě, rozhodl se, že to zkusí s kozím mlékem. Povedlo se. Mléko zabralo a já začala přibírat na váze. Tak mi vlastně děda s babinkou zachránili život.
Často mi, jako dítěti, tento příběh vyprávěl, se všemi detaily, ale zná to asi každý z nás, že v dětském věku nás to nebaví a moc neposloucháme. A dnes bych chtěla slyšet všechno, ale už mezi námi není.

A tak jsme se tam vypravili, zvědaví, co nás čeká. Jeli jsme do Horní Plané, dál do Želnavy a na druhou stranu Lipna přes Přední Zvonkovou až ke kostelu.





Cestou jsme míjeli pomník Josefa Maršálka, který padl v boji s narušiteli hranice.





Na kapotu auta nám přistála krásná můra.







Zadní Zvonková leží na pravém břehu Lipna na hranici s Rakouskem. Obcí procházela železná opona a po válce po odsunu němců byla srovnána se zemí. Ponechán byl pouze kostel fara a jeden dům.



















Po roce 1989 byl kostel opraven odsunutými německými občany a jejich potomky a dnes je opravdu krásný. Hřbitov je udržovaný a často navštěvovaný.











NEJDE MI ODSTRANIT TA MEZERA....















































Cestou jsme navšívili i bývalou 14 rotu v Přední Zvonkové. Je až neuvěřitelné, jak tyhle objekty chátrají. Jak jsem zjistila je v majetku NP Šumava.


















Kolem bývalé vesnice vede kanál.








Když tak chodím krajinou, dívám se po starých stromech a většinou na bucích se zachovaly nápisy lidí, kteří se v tu chvíli potřebovali vyjádřit a nejblíž byl strom.
Tento buk sloužil jako "metr" pro některého vojáka v roce 1947.





Ještě se do Zadní Zvonkové jednou vrátíme, abychom si prohlédli muzeum, které je umístěné ve faře, ale omezeně přístupné. Možná, že na některé dobové fotografii uvídím i svého dědečka.

BĚŽNÍK

11. června 2014 v 16:50 | hp |  Ze zahrady
Na zahradě mi roste velké množství orlíčků. Běžník se usadil na jednom z květů a hned první den, co jsem ho objevila si pochutnával na živočichovi, kterého neznám.



Trvalo mu celé odpoledne, než se nasytil.












Pak spokojeně odpočíval.





Druhý den si chytil malého čmeláka.











Ještě jsem ho našla třetí den a to si pochutnával na mouše. Pak květina zvadla a on se odstěhoval jinam. Zatím marně pátrám na kterou kytku se usadí.