Září 2009

ŠUMAVA

29. září 2009 v 11:07 | Hana |  Na cestě
Práce již bylo dost a potřebovali jsme nutně někam vyrazit. Posledně jsme jeli na Moravu, takže nyní směr Šumava. Přes Týn nad Vltavou a Prachatice jsme dojeli do Borové Lady a první zastávka byla na Chalupských slatích. Na rašeliništi jsme po dřevěném chodníku došli k jezírku.


Projeli jsme Kvildu,kterou známe ze zimních výletů na lyže, pokračovali na Modravu a podél říčky Vydry na plavební Tetovský kanál.


Prošli jsme se podél potoka směr Antýgl a další naší zastávkou byla obec Prášily. Je to velmi hezká horská vesnička a tak jsme se rozhodli zůstat tady přes noc.
Navštívili jsme místní botanickou zahradu s bizony, která je sice malá, ale je zde 5000 druhů rostlin.Večer byla v místní stodole přednáška o šumavských sovách spojená s vycházkou a večerním pozorováním sov v okolí Prášil.
Místní hospůdka také super, jen ty ceny lezly pomalu a jistě nahoru.




Brzy ráno jsme pokračovali v cestě směr jezero LAKA. Byla strašná zima, teploměr ukazoval jeden stupeň, auto zamrzlé a samá mlha.


Na parkovišti pro jezero Laka jsme byli první. Nikde nikdo a tak jsme se vydali podle mapy na cestu. Potkali jsme hlídku národního parku, chvíli popovídali a šli dál.
Naše bloudění začalo nenápadně. Značení cesty bylo pouze pro cyklisty, v mapě také tak a tak jsme šli a šli, až se nám to zdálo divné. První cyklista asi po hodině cesty nám prozradil to, co jsme již věděli....jdeme špatně. Poslal nás k silnici a pak zpět na parkoviště. Tam nám již šel naproti výběrčí a docela zhurta spustil, že jsme tam byli moc brzy a že jsme nezaplatili. Pak ještě dodal, že jsme určitě bloudili, že každému musí cestu vysvětlit,protože není značená.
To jsem se už vážně rozzlobila, zaplatila 50.-Kč za nic a hlavně si vzala ponaučení, že na Šumavě se vše dělá pro cyklisty. Krásná nová cyklistická stezka, financovaná EU pak vedla podél silnice na Železnou rudu a bylo co závidět....
Ale našla jsem aspoň jednoho pavouka, ztuhlého křižáka ve svém pelíšku.

ŽELEZNÁ RUDA byla velké zklamání. Všude okolo krásně opravených baráků přilepené vietnamské stánky, ani místní kostel se mi nepodařilo vyfotit bez nich.
Ubytovali jsme se, protože chceme pokračovat do Německa, získali skvělé informace v informačním centru a navečer se trochu prošli po městečku.


Zaujal mne jídelní lístek a hlavně cena za opečenou veku.



Ještě se nebudeme loučit. Jdeme na Černé a Čertovo jezero.
Kdyby jsem to věděla, nechodila bych tam.....

NA KUDLANKÁCH

9. září 2009 v 20:32 | Hana |  Na cestě

Ještě na stanovišti u kluků jsem cvakla Panasonikem tuto scénu, kdy jedna kudlanka požírá druhou. Že sežere samička samečka je docela známý jev, tady však došlo k napadení a požírání dvojice samiček a to proto, že každá samička si hájí své působiště a je-li narušeno ..silnější vyhrává.
Normálně se to nestává, samičky se vzájemně vyhnou.


Ještě chvíli povídáme a při odchodu cvaknu opět..už chudinky moc nezbylo.


Ani ze sarančete, které jsem kudlance nabídla toho moc nezbylo.


Po dostatečném obídku spokojeně odpočívala a nechala se fotit. V rohu je část manželových kalhot, proto ta modrá. Ale je dobrá, ne?


Ještě jeden unavený pohled do foťáku a my už se musíme rozloučit a vydat se na cestu, která je ještě dlouhá.

A tak se loučíme s Tomášem Valentou, Jirkou Hodečkem, Ondrou Prosickým, Mirkem Hrdým a Petrem Bambouskem, loučíme se s naší kudlankou a lokalitou Váté písky, cestou ještě pozdravíme čtveřici dalších fotografů, skloněných nad svými kudlankami a jedeme se osvěžit do Uherského Brodu do akvaparku.
Mimochodem doporučuji... je skvělý.