Srpen 2009

VÁTÉ PÍSKY

27. srpna 2009 v 15:32 | Hana |  Na cestě
Váté písky

jsou vyhlášeny přírodní rezervací od r.1990 a od roku 1993 Národní kulturní památkou.
Je to území blízko obce Bzence mezi Moravským Pískem a Hodonínem a nachází se zde několik chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. I má vysněná KUDLANKA nábožná.


Byla jsem pozvána do této lokality na fotografování Kudlanky, ale jeli jsme zrovna v tomto termínu na dovolenou směr Slovensko. Nakonec se vše podařilo naplánovat tak, že jsme se mohli v sobotu 15.srpna zastavit za kluky proto, abychom se konečně setkali,s většinou se znám pouze ze stránek Fotoaparátu, ale i proto, že jsem ještě Kudlanku nefotila.


Lokalitu jsme po delší době skutečně našli a na parkovišti u nádraží se potkali s partou fotografů vybavenou perfektní fototechnikou. A já jen zírala a netroufla si vyndat z auta moje skromné vybavení. Vzala jsem Panasonik a Canon s 60mm macro, prohodili pár slov a již skupina mizela po stezce. No nic, snad naše kluky najdeme…


Šli jsme podél trati, Pavel hledal Kudlanku a já se brouzdala pískem. Na první skupinu jsme narazili asi po 10 minutách, fotili cosi na písku a abychom je nerušili, pokračovali jsme dál.
Vyfotila jsem cestou motýla, dvě můrky a Zlatohlávka a najednou jdou proti nám tři pánové a já doufám, že je to konečně Tomáš a Jirka. Byli..a ještě Ondra. Konečně se setkáváme naživo a nejen přes stránky a ICQ.
Posílají nás dál, jdou totiž pro vodu. Kousek dál je vidět stan a u něj další účastníci Petr a Mirek. Petra poznáváme hned, chodíme na jeho besedy a Mirka podle fotky také. Jsem ráda, že tady je, mám jeho fotografie a filmy velmi ráda.


Pozdravíme se a sedíme ve stínu, protože je velký pařák a blíží se poledne. Na fotografování není zrovna vhodná doba, kluci sice mají Kudlanky, ale já, když vidím tu techniku, kterou oni fotí se stydím a cvaknu něco pouze Panasonikem.

Pak se vrátil Tomáš s ostatními, ještě asi hodinku povídáme, můj manžel si našel svoji Kudlanku a přinesl mi ji ukázat. Je skvělá, sedí mi na ruce, kroutí hlavou jako mimozemšťan a já stále nemám odvahu předvádět mé fotografické umění. Požádám tedy kluky jestli si ji můžu vzít sebou a za nejbližším rohem se dávám do focení.


Vždy se snažím své "modelky" nakrmit. Nejdříve najdeme saranče.Kudlanka neuvěřitelně rychle vystřelí své dlouhatánské ručičky a už se cpe. Ráda jen tak sedím a pozoruji, ale tady není čas..musím fotit. Ukusuje nejdříve jednu nožičku, pak druhou, labužnicky si vychutnává tělíčko a konec. Dám ji ještě jedno sousto- kněžici měnlivou-a ona celou proceduru opakuje.
Fotím jen tak z ruky, která se mi klepe a pořád čekám, že už se zvedne a odlétne.
Ale spokojeně sedí….


Pokračování....