Duben 2008

Slíďák mokřadní

19. dubna 2008 v 21:02 | Hanaska |  Pavouci
Slíďáka mokřadního můžeme vidět od časného jara až do podzimu v okolí mokřin, vyhřívající se ještě loňské trávě, pobíhající na hrudkách zorané půdy, ale také ladně pobíhající na vodní hladině.
Tam jsem ho pozorovala i já. Chodila jsem hledat skákavku a hemžilo se to tam slíďáky. Letos je jich opravdu hodně, již brzy zjara jsem je našla pobíhat v loužích na lesní pasece.
Slíďák mokřadní je velký asi 5-7mm, je velmi rychlý a kořist loví skokem.
Ležela jsem zabořená v mokřině a pozorovala, jak se při přebíhání potůčku zarazil, když mne asi uviděl..nebo jenom stín a začal si otírat oči. Kapka mu bránila v pozorování svého nepřítele nebo je to kořist?
Zachytil se na pár stéblech trávy, otáčel se na všechny strany a hledal únikovou cestu. Mně se nechtělo měnit pozici, byla jsem již dobře zabořená v bahně a tak jsem jenom pohybovala rukou před jeho očima a donutila ho pózovat mým směrem.
Vadilo mu, že má stále mokré očičko, určitě mu vadil pohyb mé ruky a tak stále předníma nožičkama jezdil sem a tam a oči si otíral. Chalicery se mu různě natahovaly a občas byla vidět i kusadla.
Snažila jsem se foťák vložit co nejblíže vodě, aby byl pavouk co nejvíce ostrý a úhel pohledu co nejvíce kolmý.
Občas zkusil opustit své stéblo a pokusit se o únik. To když jsem se nehýbala, ležela a jen čekala co udělá, slíďák znovu vkročil do vody, ale cvak foťáku ho varoval a vrátil se raději zpět.
Zase se začal otáčet na všechny strany a já již v klidu čekala,protože jsem věděla, že zase skončí mým směrem..tam bylo totiž nejblíže ke břehu.
Sluníčko již pomalu zapadalo za les a stíny se blížily stále rychleji. Tak ještě jeden cvak a bude po světle. Byla jsem mokrá, bylo mi zima, ale pozorování stálo za všechny útrapy.
Možná si řeknete : ta je praštěná. Ale je to stejné jako když se kluci válejí v bahně při čekání na ptáky. Byla jsem na besedě Petra Bambouska, který fotil v Belize a tam jsem si na mé válení vzpomněla. Akorát máme každý své priority.
Před pár dny jsem tam již byla a pořídila pár fotek jiného slíďáka v jiné pozici, ale světlo bylo již horší.
Tak ještě jednoho lepšího na závěr.
A to je konec jednoho pozorování. Těším se na srpen, až budou samičky nosit na svých bedrech mláďátka a snad se mi podaří je vyfotit.