Únor 2007

Rozchod..

24. února 2007 v 17:21 | Hanaska |  Pavouci
Jak jdou pavoučci do světa...
Na krajích cest a u potoků roste známá rostlina Netýkavka, jejíž pokroucené lusky při doteku puknou a semena se rozletí do okolí. Jako děti jsme často tuto rostlinu vyhledávaly a bavily se.
Lehká semena některých rostlin mají osiny, chmýří, nůsky, které je udržují ve větru a umožňují daleké cestování vzduchem.Podobně jako rostliny má i hmyz dočasné létací zařízení, které umožňuje jeho široké rozptýlení po zemi, aby každý měl své vlastní loviště a nevadil sousedovi.
Všimněme si především křižáka, nádherného pavouka, jenž líčí na svou kořist svisle stavěné rozsáhlé sítě, napínané od jednoho křoví ke druhému. Jeho hnízdo tvoří hedvábný váček, hruškovitého tvaru, zakončené vypouklou obrubou a uzavřené jemným víčkem z pavoučího hedvábí.
Pod vnějším obalem, který je pevný a dokonale nepropustný pro vodu, je vrstva jemného kajčího peří.hedvábná vata. Uprostřed této vaty je zavěšen jemný náprstkovitý váček, uzavřený pohyblivým víčkem, který obsahuje oranžově žlutá vajíčka v počtu asi 500ks.
Jak tento plod pukne a jak se semínka-vajíčka dostanou ven?
Je jich několik set, všechny se musí oddělit, daleko rozejít, rozptýlit po různých místech.
Líhnutí vajíček začíná v březnu, nelíhnou se všichni naráz, ale postupně několik dní i týdnů.
Bříška mají bílá , někdy šedá, vzadu hnědá, ostatní tělíčko je bledě žluté. Nechám-li je v klidu, leží nehybně a spokojeně ve vrstvě podobné kajčímu peří, podráždím-li je, začnou se pohybovat, ale ještě musí dozrát,než se odváží ven.Opustí tuto ochranou vrstvu až se dostaví teplé letní období, asi za čtyři měsíce.
Pouzdra křižáka pruhovaného jsou bombami, které pukají a vyvrhují jemnou rezavou záplavu maličkých pavoučků.
Pavoučci se musí svléci ze staré kůže, což se neděje u všech v jeden den. Trvá několik dní, než všichni opustí rodný váček, svléknou starý šat, vylézají na nejvyšší větvičky keře, vyrobí si vlákno, které hodí po větru a vydají se do světa, tak jako zmiňovaná semínka na začátku povídání.
U křižáka obecného opouští rodina váček po puknutí společně, vystaví si stan z pavučinových vláken, který je jejich útočištěm ještě týden, zde vykonají svlékání a na vrcholcích stébel se mladí pavoučci cvičí v soukání sítí a lezeckých kouscích.
Když dozrají, vydávají se na cestu, hned sem, hned tam, ale každý opatrně. Nepodnikají odvážné lety na tenkých vláknech, ale vydávají se na nová loviště rozvážnějším způsobem.
Zavěsí se na vlákno, které vysouká ze zadečku, spustí se kousek k zemi, rozkýve se jako kyvadlo, hodí vlákno na sousedící větvičku a když šťastně přistane novým kýváním se dostane zase dál. Takto putuje po krajině, až se dostane na místo, které mu vyhovuje.
Fouká-li ale silný vítr, uchopí rozhoupaného pavoučka, vlákno se přetrhne a pavouček je unášen krajinou .
Celkem vzato, oba druhy se rozptylují do okolí celkem stejným způsobem.
Trochu jinak tento proces probíhá u pavouka běžníka, ale o tom až příště.
NAVRCHOLU.cz

Čím a kde..

13. února 2007 v 18:12 | Hanaska |  Čím fotím a kde..
Fotografie uvěřejněné na stránkách a ve fotogalerii jsou vytvořeny fotoaparátem PANASONIC FZ-20.
Později jsem začala používat makropředsádku DCR 150.
Všechny fotografie jsou fotografovány z ruky, bez použítí stativu, což byla velká výhoda.
Když není uvedeno jinak, jsou pavouci z lokality pod horou Choustník, ze zahrady,přilehlé louky a pole.Jihočeský kraj.
NAVRCHOLU.cz

I když jsem s Panasonicem velmi spokojená, nechala jsem přesvědčit, že to pravé je zrcadlovka. Povedlo se a jsem vlastníkem zrcadlovky Canon D400,objektivu Sigma 105mmDG macro, Tamron AF70-300mm F4-5.6 Di LD Macro 1:2, Canon 18-55mm,Sigma 150mm macro,Canon 50/1.8

Přesto se stále vracím k Panasonicu.

Lov.

13. února 2007 v 17:47 | Hanaska |  Pavouci
Při pozorování kořisti, která se chytla do pavučiny vidím, že zdvihne-li jednu nohu a táhne ji k sobě, zrádné vlákno ji následuje aniž by prasklo, přizpůsobuje se zoufalým pohybům zajatce.Jakmile se jedna noha uvolní, ihned se druhé ještě více zapletou. Není odtud úniku
Upozorněn zachvíváním sítě, křižák spěchá podívat se, co se děje.Obchází kořist, pozoruje ji zdálky, aby se podíval, s jak silným protivníkem se musí utkat.
Síla kořisti pak určí způsob útoku.
Chytí-li se obyčejná moucha nebo můra, postaví se křižák proti kořisti, dotkne se hmyzu na okamžik konečkem předavých bradavek a pak pomocí předních nožiček počne svoji kořist obetkávat . Křižák upevnil ke kořisti tenké vlákno, jež musí soukat ze zadečku a pomalu jím ovíjet zajatce, obalit ho pavučinou, aby znemožnil každou obranu. Přední nohy pavouka jsou motorem, otáčivou cívkou je kořist.
Méně často nastane ještě druhá možnost: pavouk rychlými pohyby obchází kořist, přechází svoji síť nejprve nahoře a pak dole a zpevňuje postupně pavučinu. Pružnost lepkavé spirály umožňuje křižákovi, aby se občas spustil do sítě a propadl jí, aniž by pavučinu nějak poškodil.
To se stane, když se do sítě chytí velká kořist, např. kudlanka nábožná, která má mohutné přední nohy, opatřené dvojsečnými noži nebo rozzuřený sršeň, ohrožující pavouka nebezpečným žihadlem. Jsou to sousta, se kterými se pavouk setká málokdy.
Pavouk postřehne, že je nebezpečné se k nim přiblížit a tak je napadne zezadu, místo zepředu.Zadními nožkami rychle souká něco daleko lepšího než jednoduché vlákno.
Vystřeluje celé svazky pavučinových vláken, rychlým pohybem nohou je rozprostírá a vyhazuje svazky pavučin na předek a zadek kořisti, na nohy a křídla.
Tyto nešetrně vyhazované stužky hedvábí ohrožují však zásobu, kterou má pavouk k dispozici, bylo by daleko úspornější použít cívkovou metodu. Bylo by ale nutné přijít ke kořisti blíž a to je příliš riskantní, a proto pokračuje ve vysílání pavučinových vláken z bezpečné vzdálenosti.
Požírání.
Kořist, ať slabá nebo silná je dokonale spoutána jedním nebo druhým způsobem.
Další krok je stále stejný. Pavouk chycený hmyz klidně kousne, bez viditelné rány. Pak odejde a nechá působit jed, což netrvá nikdy dlouho. Pak se vrátí.
Je-li kořist malá, je pozřena na místě, kde byla ulovena.
Avšak pro velkou kořist, která zaručuje hodování i několik hodin až dní, má pavouk přichystanou jídelnu, kde se nemusí obávat přilnavosti vláken. Než kořist odvleče, roztočí ji opačným směrem, než kterým otáčel své vlákno. Odstraní kořist ze sítě, připne si ji tenkým vláknem k zadečku, pavouk kráčí napřed a táhne těžký náklad přes spirálová vlákna ke středovému odpočívadlu.
Náleží-li pavouk k druhu, který nemá rád denní světlo a má napjatý "telegrafní drát", stoupá po něm do své skrýše, svoji kořist vleče za sebou.
Kousnutí bylo nepatrné a krátké, zasazeno kamkoliv na těle kořisti, na kterékoli místo, kam se pavoukovi zachce. Křižák zatíná svoje kusadla náhodně, právě jako včela. Jed musí být neobyčejně prudký, aby přivodil smrt bez ohledu na napadenou část. Křižák nezabíjí kořist svým jemným kousnutím, pouze ji otráví. Pokračuje slabost, která poskytne lovci dost času, aby mohl vysát svoji kořist bez nebezpečí dříve, než smrtelná ztuhlost zarazí v těle oběh tělesných šťáv.
Po skončení hodování zůstane z kořisti dokonale vysátá kůže, kterou pavouk vyhodí ze sítě a zaujme opět svou pozici ve středu pavučiny nebo v pelíšku a čeká na další dobrý úlovek.
Křižák žere všechno, loví všechno až k vlastnímu rodu, kdyby se mu k tomu naskytla příležitost. Jestliže se tvor hýbe - stojí za ulovení.
Tato formulka je celou pavoučí moudrostí.
Proud pavučinových vláken ze zadečku spolehlivě obaluje chycenou kořist.
Pavouci zde vyobrazení se vyskytují v lokalitě pod hradem Choustník, Jihočeský kraj.
Fotografováno v roce 2006.
NAVRCHOLU.cz

Křižák načervenalý

12. února 2007 v 18:28 | Hanaska |  Pavouci
Araneus diadematus.
Jako zástupce čeledi křižákovitých /Araneidae/ je náš nejznámější pavouk.Samice dosahuje velikosti až 15mm, sameček je mnohem menší.
Své sítě vertikálně orientované si staví od srpna do října na chráněných, ale i volných místech, kudy poletuje hmyz.
Síť se skládá z rámu a asi 30 nelepivých paprsků. V každém sektoru vytvořeném z paprsků je asi 40 lepivých kruhovitě uspořádaných chytacích vláken.
Když si síť pořádně prohlédneme zjistíme, že partie okružních vláken je hustě pokryta maličkými kapkami lepu a na tato vlákna se chytá hmyz.
Křižák obecný - majitel sítě - je ozdobený na zadečku bílou nebo žlutou kresbou v podobě kříže, zbarvení je proměnlivé, černé, oranžové, hnědavé. Pavouk většinou sedí uprostřed sítě, kam spirálové vlákno nesahá a kde vlákna nelepí. Když na okraji pavučiny uvízne kořist, pavouk musí vyrazit rychle za ní. Tu běží po lepkavé spirále a nezpůsobuje mu to žádné nesnáze. Přilnavá vlákna se ani nehnou pod jeho skoky. Když nesedí uprostřed sítě je ukrytý ve svém pelíšku, který si zbudoval poblíž.
Podívejme se na pavučinovou síť jakéhokoliv pavouka, který se ve dne skrývá a spatříme vlákno, které bez překážek běží ze středu sítě přímo do pavoukovy skrýše. Dlouhé bývá až půl metru a není pochyb, že toto vlákno je visutým mostem, které umožňuje pavoukovi seběhnout okamžitě k síti za kořistí.
. Chycený hmyz křižák omotá pavučinovými vlákny a omámí nebo usmrtí jej jedem svých kusadel. Je-li hladový, vypouští do kořisti trávicí šťávy, které rozpustí uvnitř ukořistěného živočicha všechny tkáně a pavouk je vysaje jako řídkou hmotu.
Někdy je však pavouk nasycený a tak zavěšenou kořist odtáhne do blízkosti svého pelíšku, jako zásobu pro deštivé dny.
Sameček křižáka si získá pozornost vyvolené družky tím, že třepe její sítí.
Při páření pavouků přenášejí samečkové své rozmnožovací buňky do těla samiček pomocí makadel a rychle utíkají pryč. Přesto se stane, že samička pavouka polapí a sežere.
Samička klade až 700 vajíček do žlutavého kokonu. Mláďata se líhnou až zjara, pak přezimují a druhým rokem dorůstají.
Křižáka načervenalého jsem našla v loňském roce pouze dvakrát. Poprvé u rybníka na Červené Lhotě a podruhé na sousedovic louce pod hradem Choustníkem v Jihočeském kraji.
Ani jednou jsem ho nepřistila v akci, tzn. při obalování kořisti a to mne velmi mrzí. Snad se letos zadaří.
NAVRCHOLU.cz

Křižák obecný

11. února 2007 v 15:53 | hanaska |  Pavouci
Pavouci jsou velice adaptabilní živočichové. Na světě jich je přes 30 000 druhů - 1000 druhů žije u nás. Jsou rozšířeni po celém světě mimo Antarktidu.
Základní rozdělení těla :
· hlavohruď ( = cephalothorax )
· zadeček ( = abdomen )
Stavba těla A:
- Hlavohruď tvoří přední část těla. Vznikla srůstem hlavy a hrudi.
- Nese 6 párů končetin:
1. pár - klepítka (=chelicery)
- chytání + příjem potravy
- mohou obsahovat jedovou žlázu [oranžová barva]
2. pár - makadla (=pedipalpy)
- smyslová (především hmatová) + uchopovací funkce
3.-6. pár - článkované kráčivé končetiny
Stavba těla B :
- Nečlánkovaný zadeček je oddělen od hlavohrudi zaškrcením (="stopkou").
- Na zadečku se nachází:
- snovací ústrojí = snovací žlázy
- na konci zadečku na ventrální (=břišní) straně těla
- produkce tekutiny, jež na vzduchu tuhne a mění se v pavučinové vlákno
- průměr cca 0,4mm
- existují však i vlákna pevnější než ocelová vlákna
- funkce vlákna je stavba pavučin - chytání kořisti, výstelka hnízd, obal vajíček
(=kokon), "létání" (="babí léto")
- 1-4 páry snovacích bradavek
- vyústění snovacích žláz
- přeměněné končetiny 10-ho a 11-ho zadečkového článku
- nacházejí se těsně před řitním otvorem
Trávicí soustava :
- Trávicí soustavu tvoří ústní otvor, sací hltan, jícen, žaludek, střevo (na střední část navazují vakovité výběžky sloužící k postupnému a lepšímu trávení), kloaka a řitní otvor.
- Pavouci mají mimotělní trávení.
Cévní soustava :
- Hlavní částí cévní soustavy je trubicovité srdce. Srdce je uloženo při hřbetní straně zadečku v osrdečníku. Do osrdečníku je krev nasávána ostiemi. Cévy vedou okysličenou krev a živiny do těla. Krev je z tepen vylévána do tělní dutiny.
- Cévní soustava je otevřená.
Dýchací soustava :
- Dýchací soustavu tvoří 1-2 páry plicních vaků. Uvnitř dutiny plicního vaku jsou hojně prokrvené dýchací lišty, dýchací průduchy (=stigmata). Stěnami plicního vaku koluje krev → zbavování se oxidu uhličitého a příjímání kyslíku
- evoluční vznik - vnoření nožek se žaberními lupínky pod povrch těla
Vylučovací soustava :
- Vylučovací soustavu tvoří malpighické trubice, které ústí do kloaky. Jejich funkce je
vylučování odpadních látek z těla.
- evoluční vznik - vychlípeniny zadní části těla
Nervová soustava :
- Nervovou soustavu nazýváme žebříčkovou nervovou soustavou. Je dokonalejší než u kroužkovců. Nervové zauzliny se spojují ve větší celky ® nervové zauzliny. Všechny jsou soustředěny v hlavohrudi, spojeny nervovými vlákny, které vedou k jednotlivým tělním orgánům, do zadečku a končetin.
Rozmnožovací-pohlavní soustava :
- Pavouci jsou gonochoristé - oddělené pohlaví. Samička je větší než sameček - pohlavní dimorfismus. Oplození je vnitřní - v těle samice. Samičky pavouků zapřádají nakladená oplozená vajíčka do zvláštního zámotku - kokonu. U pavouků je častý manželský kanibalismus - samička po pohlavním aktu sežere samečka.
Křižák obecný je asi náš nejznámější pavouk. Pyšní se velkým křížem na zadečku.
Staví síť vertikálně mezi stromy a keři, většinou ve výši člověka. Síť se skládá z rámu a asi ze 30 nelepivých paprsků. V každém sektoru vytvořeném z paprsků je asi 40 lepivých,kruhovitě uspořádaných chytacích vláken.
Pro zajímavost - pavučinová vlákna křižáka se využívají pro velkou pevnost a pružnost v optice.
.
Křižák obecný často sedí v úkrytu na konci pavučiny a vyčkává na kořist, když se kořist chytí, seběhne k ní a obalí ji pavučinovými vlákny. Potom si ji odtáhne do svého pelíšku, omámí ji a je-li hladový, vpustí do kořisti trávicí segmenty, později kořist vysaje.
Pavouci mají mnoho prostředků, kterými bojují proti svým nepřátelům a proti nástrahám,které na ně ve volné přírodě čekají.Mnozí pavouci využívají svého zbarvení,často výstražného,nejčastěji proti dobře vidícím živočichům.
Červená, žlutá a další dobře viditelné barvy jsou v přírodě jakýsi dorozumívající prostředek,
který říká něco jako: "dej si na mne pozor, jsem jedovatý a stejně bych ti nechutnal…"
Nebo zbarvení využívají jako maskování, snaží se splynout s okolím a ukrýt před svými nepřáteli.
Různé druhy pavouků napodobují větvičku, nebo se co nejtěsněji přitisknou ke stéblu trávy a splynou a prostředím jak tvarem tak zbarvením.
Někteří na sobě mají výběžky, čímž např. ptákům ztěžují je pozřít.
U pavouků je mi záhadou, proč se jich lidé tolik štítí a proč je kolem nich, stejně jako kolem hadů, taková hysterie.
NAVRCHOLU.cz